Do dnešního dne jsme si mysleli, že naší sluneční soustavu dobře známe, jenže jsme se zřejmě mýlili. Revoluční objevy nám napovídají, že daleko za našimi dosud známými planetami, se nachází nespatřená devátá planeta a muže být obrovská.
V roce 2014 sledovala skupina astronomů Kuiperův pás asteroidů za Neptunem. Zaujala je malá skupinka asteroidů, která narušuje pravidelnou kruhovou formaci ostatních těles a pohybují se po divokých prodloužených eliptických orbitách. Něco daleko za Kuiperovým pásem evidentně ovlivňuje jejich dráhy, něco s rozměry obrovské planety. Při snaze existenci takové planety vyvrátit, provedli počítačovou simulaci efektu teoretické deváté planety. K jejich velkému překvapení, simulace vyprodukovala identické dráhy, jaké u těles pozorovali. Ze simulace dále vyplynulo, že by měla existovat další skupina těles s divokými orbitami, která bude kolmá k těm prvním. Pokud by se takto předpovězená tělesa povedlo v Kuiperově pásu najít, znamenalo by to potvrzení existence deváté planety. A právě to se stalo. Těleso 2012 DR30 se nachází přesně na předpovězené orbitě. Prohledáním starších záznamů se podařilo najít ještě další čtyři tělesa, které byly na správném místě. Šlo o potvrzení zásadního objevu, někde tam musí být a musí být obrovská, možná až desetkrát větší než Země.
Většina lidí by nevsadila na to, že existuje gigantická planeta, kterou jsme ještě neviděli, nové důkazy však nelze ignorovat. K definitivnímu potvrzení existence deváté planety zbývá jediné, najít jí teleskopem. Ale to má háček. Počítačová simulace udává pouze její přibližnou lokaci a vzhledem k její vzdálenosti je neuvěřitelně nejasná. I v nejbližším bodě přiblížení její 
předpokládané dráhy, je od nás pořád šestkrát dál než Neptun. Pro lepší představu si udělejme model. Slunce bude o velikosti fotbalového míče, všechny čtyři vnitřní kamenné planety jsou od modelového slunce vzdáleny méně než 36 metrů a nejsou větší než zrnko pepře. Po 123 metrech bychom nalezli Jupiter o velikosti lízátka. Po dalších 103 metrech Saturn. Uran už je od modelového slunce pře půl kilometru a Neptun dokonce téměř tři čtvrtě kilometru. Pokud se vám to zdá daleko, pak o proti planetě devět je to vzdálenost nicotná. Nejvzdálenějším bodě své eliptické dráhy se planeta devět nachází 29 kilometrů daleko (ve skutečnosti 180 miliard kilometrů) od modelu slunce a má zhruba velikost airsoftové kuličky. Vyjděte před dům vezměte dalekohled a zkuste takovou kuličku na vzdálenost 29 kilometrů najít. Bude to opravdu těžký úkol.
Dokud jí naše teleskopy nenajdou, můžeme o její podobě jen spekulovat. Co je vlastně zač? Kamenná superzemě? Zmrzlé megapluto? Plynný minineptun? A nebo se jedná o mimozemský svět ukradený jiné hvězdě?
Kamenná superzemě je nejčastějším typem tělesa, které nacházíme při pátrání po exoplanetách. V naší sluneční soustavě, ale překvapivě chybí. Je devátá planeta naší chybějící superzemí? S tím je trošku problém, kamenná planeta by se musela utvořit blíže ke slunci a teprve později odplout na současnou pozici. Při tvorbě sluneční soustavy, ale zřejmě nebylo dost materiálu, aby vznikla planeta těchto rozměrů, současně se Zemí, Venuší, Marsem a Merkurem.
Všechna tělesa za Neptunem v Kuiperově pásu jsou naopak tvořena převážně z ledu, včetně Pluta. Je tedy možné, že se jedná o nějakou gigantickou (6000x větší) verzi Pluta? I tato teorie má pár trhlin, při pohledu na rozměry ostatních těles Kuiperova pásu je zřejmé, že ani ve vnější části sluneční soustavy se velmi pravděpodobně nikdy nenacházel dostatek hmoty k zformování takového obra.
Teoreticky se planeta devět mohla zformovat spolu s ostatními plynnými obry ve středu sluneční soustavy, který byl bohatý na plyn. Potom by byla podobná Neptunu, možná o něco menší. U téhle možnosti se trochu zdržíme, protože je nejpravděpodobnější a nabízí zajímavé důsledky. V roce 2011 se vědci, za pomoci počítačové simulace, pokusili replikovat vznik naší sluneční soustavy. Ale jejich model nefungoval, dokud nepřidali jednoho plynného obra navíc. A co víc, v simulaci byla tato pátá plynná planeta gravitací Jupiteru odhozena z místa kde se zformovala. Plynní obři nemají pevný povrch, pouze velmi hustou atmosféru, která obklopuje malá kamenná jádra. Jupiter je největší z nich (300x Země) a od něj se plynní obři zmenšují, až po Neptun (17x Země). Dá se tedy předpokládat, že trend pokračuje a devátá planeta je menší verzí Neptunu. Ovšem s jediným rozdílem, atmosféra planety devět by mohla být průhledná. Vzhledem k chladu který v místě její orbity panuje a k faktu, že na rozdíl od ostatních planet nedostává od Slunce téměř žádnou dodatečnou energii, jakákoliv těžší molekula v atmosféře po nějaké době spadne na povrch, až nakonec zůstane jen čistý vodík, možná hélium. Vědci se shodují, že pokud je hledaná planeta plynným obrem, pak má nejpravděpodobněji vzhled podobný průsvitné medúze, kdy je možno nahlédnout až do nitra planety. Vědcům by se tak naskytla unikátní možnost studovat něco co doposud neviděli, jádro plynného obra.
Přestože teorie plynného obra je nejpravděpodobnější, existuje i možnost že se jedná o planetu, kterou Slunce ukořistilo od jiné hvězdy. To je teoreticky možné a pomohlo by nám to vysvětlit její výrazně eliptickou orbitu lépe, než kdyby vznikla v naší soustavě.
Kde vlastně tajemnou planetu hledat? Vědcům se výpočty podařil zúžit výsek hledání na oblast v blízko souhvězdí Orionu. Na podzim
tohoto roku, kdy je souhvězdí nejvýše, se na tuto oblast zaměří teleskop Subaru na Havaji. Tento teleskop je schopen zachytit i nepatrnou tepelnou stopu vzdálených těles, oproti chladnému pozadí hlubokého vesmíru. I kdyby byla planeta devět zmrzlá, stále bude teplejší než vesmír. A to je vše co tento neuvěřitelný teleskop potřebuje. I tak ale může trvat najít planetu devět roky, proto budeme potřebovat i trochu štěstí. Třeba jej budeme mít již tento podzim.
S využitím Discovery Science – How the Universe works
